BRZICE

Historie

Z roku 1422 pochází první zmínka o Brzicích, v té době byla obec v držení rytíře Myslibora z Brzic. Před rokem 1495 se stávají Brzice součástí smiřického panství, v 16. století se však opětovně stávají samostatným zemsko-deskovým spolkem a od 17. století až do roku 1848 obec vlastní panství Hoříněves. Revoluční rok 1848 přinesl obci samostatnosti a rozvoj v oblasti hospodářské i kulturní, v té době byl založen např. sbor dobrovolných hasičů (r. 1877).

Do konce 19. století vzkvétalo v obci ruční tkalcovství, plátno se tkalo téměř v každém druhém místním domě. Na začátku 20. století díky rozmachu továren postupně toto řemeslo zaniká a většina místních obyvatel se živí zemědělstvím nebo ažurováním, tj. vyšíváním do plátna. V roce 1933 zemřel v Zákoutí poslední ruční tkalec.


Brzické děti navštěvovaly nejprve prorubskou školu, od roku 1829 pak školu v obecním domku č.p. 21 přímo v Brzicích, v roce 1881 byla postavena nová školní budova. Vyučovalo se zde až do roku 1976, kdy došlo k postupnému rušení jednotřídek, kterému neunikla ani brzická škola. V roce uzavření školu navštěvovalo 15 žáků z Brzic, Prorub a okolních osad, kteří od následujícího školního roku dojížděli do školy v Chvalkovicích. V současné době sídlí v budově bývalé školy obecní úřad. 

Během první světové války byli povoláni do boje všichni zdejší mladí muži, postupně rukovali i muži starší. Ve válce padlo nebo následkem zranění zahynulo 11 brzických vojínů, na jejichž počest byl v roce 1931 vystavěn v obci památník.

Za druhé světové války tvořily Brzice hranici protektorátu; Proruby a Komárov se staly součástí Německa. V této válce nepřišel o život ani nebyl odveden do koncentračního tábora žádný brzický občan.

Vývoj v poválečné době byl ovlivněn politickým převratem, postupně bylo v obci v budovatelském duchu založeno družstvo JZD a další politické, kulturní a zájmové spolky. Většina obyvatel byla zaměstnána v zemědělství či dojížděla za prací do vzdálenějších továren a podniků.

V rámci územní reorganizace v roce 1960 byly k Brzicím připojeny Proruby s osadami Komárov, Běluň, Žlíbeček a Harcov, který patřil společně s přilehlým Žďárem do té doby k obci Velká Bukovina. V roce 1980 přestaly existovat osady Harcov, Dolní a Horní Žlíbek a byly přejmenovány pouze na Žďár - osadu Brzic. Došlo i k přečíslování všech domů.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 spadají Brzice nadále do okresu Náchod, od roku 2003 jsou součástí nově vzniklého vyššího územně správního celku Královéhradecký kraj.

V roce 1900 měly Brzice okolo 500 obyvatel, na začátku 21. století obec čítala okolo 200 stálých obyvatel.

 

Historie Prorub

Bývalá obec Proruby, nynější část obce Brzice, byla pravděpodobně založena jako osada roku 1476 a patřila tehdy k hradu Trutnov. Od počátku 16. století náleží ke Stanovické tvrzi, poté přechází na různé majitele a později se stává součástí panství Heřmanických. Ti 17. února 1520 prodávají své panství včetně Prorub a Vyhnánova městu Jaroměř. Roku 1547 se Jaroměř odmítá účastnit s Ferdinandem I. války proti Sasům a je jí za to uložen trest v podobě postoupení velké části jejího majetku i s vesnicemi Proruby a Vyhnánov královské komoře. V roce 1548 tyto statky kupuje Jan z Pernštejna, dědictvím a pronájmem postupně přecházely na další majitele, roku 1623 je pak kupuje Albrecht z Valdštejna, majitel hradišťského panství.

V polovině 17. století spadají Proruby do smiřického panství, v roce 1652 je kupuje od hraběte Korfice z Ulfeldu Oktavián Piccolominim, dalším kupcem se stal roku 1662 hrabě Špork.

Z roku 1745 jsou dochovány písemné zmínky o utáboření pruského vojska Bedřicha II. na Prorubech a v Maršově u Úpice. Předtím roku 1646 prošla místním krajem i vojska švédská.

Osada Proruby je roku 1849 přidělena k obci Mezilečí, čímž se stává součástí Královédvorského okresu. Větší část osady se na přání místních německých obyvatel roku 1878 odlučuje od Mezilečí a vzniká samostatná obec Prohrub s celkem 354 obyvateli, s vlastním zastupitelstvem tvořeným právě obyvateli německé národnosti.  Zbylá česká část obyvatel osady nadále zůstává součástí obce Mezilečí. 13. prosince 1924 vláda Československé republiky rozhoduje o sloučení osady Proruby a obce Prohrub, a to k 1. lednu 1925, vzniká tak nová obec Proruby.

Princ Schamburk-Lippe, majitel náchodského panství, prodává roku 1928 městu Jaroměř lesní revír Komárovský a Prorubský, na památku je vtesán do kamene na stráni u Kyje český lev s letopočty 1918 – 1928.

V říjnu 1938 se Proruby po zabrání pohraničí fašistickým Německem stávají součástí Sudet, jejichž hranice tvořila právě katastrální hranice obce. Po této události se 16 českých rodin odstěhovalo do vnitrozemí. České rodiny, které v obci zůstaly, byly oproti zhruba 50 prorubským obyvatelům německé národnosti značně znevýhodňovány. České děti byly například nuceny navštěvovat místní německou školu. Společně s dalšími obyvateli německé národnosti z osad Běluň, Vyhnánov a Komárov sympatizovali prorubští Němci s vládnoucí Hitlerovou stranou, za což si po skončení války v roce 1945 zasloužili odsun. Celkem obec opustilo 44 místních německých obyvatel, naopak se do obce vrátili čeští obyvatelé, kteří ji opustili v roce 1938.

Komárov, část Prorub, byl dle historických pramenů založen s největší pravděpodobností roku 1565 a jeho posledním majitelem se stal Otto Less popravený dne 21. června 1621 spolu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí v Praze jako účastník stavovského povstání.

První škola, dřevěný dům se zvoničkou, byla na Prorubech zřízena v roce 1700, poté v roce 1750 došlo k výstavbě školy nové, tehdy jednotřídky s vyučovacím jazykem německým. Další budova školy, v níž se vyučovalo až do roku 1960, byla vybudována v roce 1830 v domě čp. 24, tehdy měla jeden byt a jednu učebnu, později byla provedena přístavba pro druhou třídu - po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 se totiž prorubská škola stává školou dvoutřídní – v jedné třídě se vyučovalo česky, ve druhé německy. Za starostování učitele Josefa Čapka sloužila v letech 1935 až 1938 školní budova i jako obecní úřad, od roku 1929 též jako obecní knihovna. Ve válečných letech 1938 – 1945 se vyučovalo pouze v německé jednotřídce. Po válce, škola vyučuje jako obecná jednotřídka, přičemž starší děti docházejí do školy na Hořičkách. Rok 1960 pak s sebou přináší definitivní uzavření školy.

V roce 1878 měly Proruby 354 obyvatel, v roce 1932 pak 244 a v současné době čítají okolo 60 stálých obyvatel žijících ve 20 místních domech, zhruba 40 dalších objektů na Prorubech jsou rekreační chaty vystavěné v 80. letech 20. století.

Proruby, nacházející se v nadmořské výšce 515 metrů nad mořem, jsou vyhledávány díky své krásné přírodě, hlubokým lesům a dalekým výhledem do podhůří Orlických hor. Roku 1960 se stávají součástí obce Brzice.