Z kroniky

Zajímavosti z kronik obcí Brzice a Proruby

Výstavba a odhalení památníku obětem 1. světové války

11. ledna 1931 byl místním rodákem Leskem podán návrh na výstavbu památníku obětem první světové války, obecní zastupitelstvo tento návrh přijalo a stanovilo 6 zástupců, kteří měli zajistit samotnou realizaci. V obci byla mezi lidmi provedena sbírka na výstavbu, která vynesla celkem 4.915 korun. Ve válce tehdy padlo 11 brzických mužů.

Odhalení památníku - citace z kroniky obce, r. 1931:

„30. srpna 1931 odbývala se u nás slavnost odhalení památníku padlým ve světové válce. Slavnost se dobře vydařila, dopoledne poprchávalo, ale odpoledne se udělalo pěkné počasí. Zúčastnili se mimo zdejších spolků i vůkolní hasiči, sokolové a legionáři. U hasičské zbrojnice byl sraz, odkud šel průvod v tichosti (což mělo dojem pohřbu) k památníku, kde obecní zastupitelstvo a všechny korporace položily věnce a kytice. Potom pan Jindřich Svoboda řídící učitel v Brzicích v dojemné řeči vylíčil účel slavností a o obětech, které se přinesly naší samostatností. Nato hudba stražkovická zahrála národní hymny a chvalkovický pěvecký kroužek dojemně zapěl. Nato se šlo do zahrady p. Dlaboly, kde byl koncert a večer věneček, oboje bylo dosti navštívené, že zbylo čistého zisku. Pan továrník Dlabola daroval 500 Kč, takže dary a čistý zisk ze slavností úplně stačily na zaplacení památníku, který stál 5.200 Kč, ani obec nemusela ničím přispět. Památník zhotovil p. Postupa z České Skalice“.

Hřbitov v Brzicích

Příběh o výstavbě obecního hřbitova – citace z kroniky obce, r. 1971 a 1973:

„Hřbitov i hřbitovní kaple postaveny byly r. 1898. Původně měl hřbitov stát na Žďárkově poli u silnice na pravé straně ve směru od vesnice proti cestě, která vede od Kunových k silnici. Majitel nechtěl pozemek prodat z tohoto důvodu. Dle starých pověr je prý vždy první pohřben na novém hřbitově někdo z rodiny, nebo blízký příbuzný majitele pozemku. Obecní rada rozhodla postavit hřbitov na obecním pozemku. Jaké však bylo překvapení občanů, když se zde splnila pověrčivá předpověď a prvním zemřelým a pohřbeným na novém hřbitově byl obecní žebrák zvaný Doleník. To zalichotilo Žďárkovi, který pak jeho zákrok často přetřásal. Proti stavbě hřbitova byla velká opozice některých vlivných místních občanů. Teprve komise c. k. hejtmanství v Novém Městě spor rozřešila a stavbu povolila.“

Pověst o zázračném prameni Merkyně

Pověst vypráví, že na Komárově narodilo se slepé dítě. Každý den mělo nějaký sen. Když bylo chlapci 10 let, zavolal ke svému loži matku a vyprávěl jí následující sen: "Milá matko, 950 kroků od našeho prahu je u Prorub v lese pramen, o kterém lidé nevědí. Když tam já namaži si oči blátem a vodou tou se umyji, budu viděti." Skutečně se mu sen vyplnil. Na tom místě dal postavit studnu a sám vyřezal do ní ze dřeva svatou trojici. Do té studny chodili lidé jednou za suchého léta pro vodu až z Maršova a Komárova. Každý přinesl nějaký věneček nebo růženec na památku, že kdyby nebylo slepého chlapce, musili by chodit pro vodu až do Mezileče. Po čase se však studánka rozpadla a lidé věci odnesli. 

Vznik názvů částí obce Brzice

Místního knihovníka z Prorub oslovila v roce 1964 Akademie věd v Praze s dotazem, zda by sepsal staré názvy pozemků a zařízení v obci, které se dochovaly z minulosti, a u každého uvést, jak název vznikl.

Citace z kroniky obce, r. 1964

„Tak například jménem „Brutvíz“ označujeme dodnes louku u Černého potoka pod Běluní. Název pochází z německých slov Das Brot a die Wiese. V době nouze o chleba, v minulém století, byl nucen majitel prodat tento pozemek za čtyři bochníky chleba (Chlebová louka). Název osady Harcov pochází ještě ze starší historie, od slova „harcovati“. Název osady Žďár pochází zase z dob, kdy se tu žďářily lesy. Stejného původu jsou jména rodin Žďárských, kterých je dodnes v naší obci osm. Označení „Vyhnánov“ pochází z doby, kdy sem stěhovali vyhnance. Pozemek u hřbitova, kde se nyní pěstuje obilí a řepa, byl dříve porostlý keři jív. Dodnes tu říkáme „Na Jivinách“. A jak vznikl název „U Solařů“? Solař byl rolník, který se mimo sezonní zaměstnání zabýval dopravou soli na mezinárodních cestách. Jedna ze stanic, kde se koně přepřahaly, je nedaleko od nás. Dosud se tu říká „Na Ausgešpórnu“.

Citace z kroniky obce Proruby, r. 1931

"Jak minuly dlouhé časy, přešla století, jež změnila lid ten kočovný v pokojné pastevce i hospodáře. Jen jedno zůstalo všem společným až dodnes. Les ten mohutný byl živitelem lidí a rubání v něm snad jedinou prací, jež tvořila hlavní zaměstnání obyvatel. A že prorubali se až sem a rubáním až dodnes živí se, proto vísku nazvali Proruby a odtud vzala jméno své."

Veřejná sbírka na pořízení zvonu do kaple na Prorubech

V roce 2002 byla vypsána veřejná sbírka a vyčleněna finanční částka z obecního rozpočtu na obstarání zvonu do věže kaple na Prorubech. Ta byla vystavena ve druhé polovině 19. století v pseudogotickém stylu, je vysvěcena a mohou se zde konat mše svaté. Zvon zhotovila slévárna v Brodku u Přerova, zároveň byly vyrobeny malé upomínkové zvonky určené k prodeji občanům a návštěvníkům. V následujícím roce byl pak zvon umístěn do věže kaple.

První technické vymoženosti v obci

• První obecní vodovod
  Uveden do provozu 4. prosince 1929, za přispění obce byl vodovod zřízen do místní školy i na hřbitov. Tehdejší výbor vybíral za spotřebovanou vodu poplatky, z domu platil každý 10 haléřů, z jedné krávy 4 haléře, z jednoho vepře 4 haléře a z jedné kozy 1 haléř.
   
• První telefon
  11. ledna 1931 zastupitelstvo rozhodlo o zřízení telefonu, stalo se tak na přání okresního úřadu v Náchodě.
   
• První elektrický proud
  13. července 1936 je zadána zakázka na výstavbu Východočeské elektrárně, ta byla provedena a předána do provozu 16. září 1936.
   
• První rozhlasová stanice s rádiem
  Za velmi dobré výsledky místního JZD dostává obec od Krajského národního výboru v Hradci Králové darem rozhlasovou stanici s rádiem i gramofonem v ceně cca 50.000 Kčs. 4. září 1953 začala stanice poprvé hrát, slyšet byla i daleko za hranicí obce.
   
• První nákladní auto a kombajn
  Nákladní auto dostalo družstvo od státu v roce 1955 pro lepší překonávání vzdáleností od města. První kombajn na kukuřici sklízel v obci v roce 1957, první obilní kombajn pak v roce 1962.
   
• První zrnkové kino a biograf
  Okresní národní výbor v Náchodě předal dne 23. listopadu 1955 obci první promítací zrnkový filmový aparát. Promítalo se každou neděli v nově vybavené kulturní místnosti, představení byla hojně navštěvovaná i lidmi ze sousedních obcí a osad. V roce 1957 byl do provozu uveden místní biograf.
   
• První veřejné osvětlení
  Večer potmě již od roku 1956 nechodí Brzičtí díky zřízení prvního obecního veřejného osvětlení.
   
• První asfaltová silnice
  V katastru obce je v roce 1963 budována historicky první asfaltová silnice. Nákladem 8.000 Kčs bylo provedeno vyasfaltování cesty na Prorubech od hlavní silnice až k prodejně a další opravy cest, a to v roce 1967.

Sport

V roce 1963 zavládla tuhá zima, která přidělala starosti cestářům, kteří bojovali s nebývalými přívaly sněhu, potěšila však místní mládež, pro kterou byla poprvé v historii uspořádána organizovaná hokejová utkání. Skupina místních mladých hokejistů (žáci brzické a hořičské školy) byla známa i v širokém okolí, kam dojížděla na přátelská utkání.

Ve stejném roce organizuje učitel Maršík s dětmi první lyžařské závody. Na hřišti ve sněhu stál stolek se seznamem závodníků, diplomy a věcné ceny. Běhalo se na čas, ve třech skupinách, následně po závodech byla v kulturní místnosti společná hostina.

Obecní tradicí byly též skoky na lyžích, které se konaly na Pichově stráni v Brzicích. Žáci posledního ročníku hořičské devítiletky skákali až do devítimetrové vzdálenosti.

V létě 1964 se kromě tradičního fotbalového zápasu ženatých proti svobodným uskutečnily první společné vyhlídkové lety, létalo se z josefovského letiště ve sportovním letadle ve skupinách po třech. Letadlo pokaždé třikrát zakroužilo nad Brzicemi a nad josefovskou pevností. Cena letenky pro jednu osobu činila 36 Kčs.

Počasí

Výkyvy počasí nejsou zdaleka doménou dnešní doby, svědčí o tom i zápisy z brzické kroniky:

Citace z kroniky obce r. 1922

„18. dubna 1920 v neděli k večeru se strhla hrozná bouře s průtrží mračen. Z našeho malého potůčku se stala dravá řeka, v nížině ve všech domcích byla voda, že se i dobytek musel vyvádět. Rolníci mající pole na svazích měli půdu smetenou až po skálu. Výmoly byly na polích až 120 cm hluboké a bude to dlouho trvat, než přivedou pole do pořádku.“

Další ničivou průtrž mračen zažily Brzice v roce 1987, kdy přívaly vody zaplavily náves, v kapličce na návsi bylo ¾ metru vody, z polí se valily vrstvy bláta, protrhla se i hráz rybníka Rozkoš pod Brzicemi. Největší škody napáchala voda v chalupě na návsi, kde zvedla prkna na podlaze a převracela nábytek.

Rok 1973 byl naopak velmi chudý na vodu, od června do září panovaly vysoké teploty a pršelo jen velmi zřídka, extrémní sucho způsobilo obrovský nedostatek úrody.

11. června 1927 zničila bouře s krupobitím velkou část úrody, padaly kusy ledu až 7 dkg těžké.

4. července 1929 vichřice ničila střechy místních domů, na jižní straně obce místy, kde šly v lese nejsilnější větrné proudy, nezůstal stát jediný strom.

V únoru 1956 dosahovaly mrazy až mínus 30 stupňů. Tuhá zima v roce 1963 s sebou přináší neobvyklé přívaly sněhu, nedostatek uhlí pro vytápění a vysoké nároky na pohotovost cestářů, kteří 14 dní soustavně odklízí zasněžené a zledovatělé silnice. Nepřítelem jim je silný mráz, který způsoboval zamrzání oleje v motorech traktorů.

Hostince

Na začátku 20. století fungovalo v katastru obce celkem 10 hostinců – u Gotvaldů, u Žďárských, u Kudrnáčů, hostinec ve Žďáře u Šubrtů, U Švajdlerů v Horním Harcově, U Jaroušů v Běluni, hostinec u Bitnarů v Komárově a hostince U Pichů, U Plšků a U Seidlů na Prorubech.

Pro srovnání např. v roce 1971 byl otevřen v Brzicích jediný hostinec, který fungoval až do roku 2006.

Brzičtí hasiči aneb jako ve Slunce, seno…

Citace z kroniky obce r. 1938

„25. ledna 1938 asi o 9 hodině večer se objevila velká záře, hasiči okamžitě jeli až na Prorub, hasiči z Hořiček byli zase v Brzicích a potom se teprve zjistilo, že je to severní záře. Tak krásně viditelnou severní záři nikdo nepamatuje.“

Rozmach automobilového průmyslu

Citace z kroniky obce r. 1968

„Počet motorových vozidel v obci stále stoupá a již 28 občanů vlastní osobní auto. Tedy v každém třetím č.p. jeden a motocykl v každém jeden i více. Na základě protestu místních občanů proti zvýšenému dopravnímu ruchu vydala komise KNV zákaz průjezdu u některých obydlí nebo průjezd v omezené míře a snížené rychlosti.“

Rybník na návsi

Chovný rybník na brzické návsi, založený údajně za doby Karla IV., prošel kompletní rekonstrukcí v roce 1987, kdy byly zpevněny jeho stěny.

Při vypouštění a výlovu rybníka v roce 1962 vylovili rybáři z rybníka štiky a 140 kaprů, vzácným úlovkem byl silný, podle odhadů desetiletý, úhoř.

Krádeže

16. prosince 1990 se kaple na návsi stala cílem pro zloděje, kteří z ní zcizili sošky svatých v hodnotě 30.000 korun. V návaznosti na tuto události místní lidé uspořádali sbírku a donesli z domova náhradní sošky a kapli zabezpečili kovovou mříží proti dalším případným zlodějům. Jediným pozitivem této krádeže byl fakt, že zloději si nepovšimli a neodnesli cennou sošku sv. Floriána, patrona obce, která byla umístěna ve štítě kapličky za skleněným oknem.

Krádežím se bohužel ve stejném roce nevyhnula ani hřbitovní kaple sv. Josefa na Prorubech, z níž zloději ukradli plastiku Ježíše Krista, dva obrazy umístěné nad oltářem, dřevěný kříž a staré harmonium. I přes bezpečnostní opatření provedené po těchto krádežích ve hřbitovní kapli v Brzicích se zlodějům podařilo tuto kapli též vykrást a odnést si z ní dva obrazy Ježíše a Panny Marie.