Historie

Sbor dobrovolných hasičů v Brzicích byl založen roku 1877, následně se stal členem hasičské župy jaroměřské. K sepsání stanov sboru došlo až v roce 1880, samostatná činnost se tedy počítá od 19. září 1880. Stanovy se řídily řádem požárové policie z roku 1876, který mimo jiné upravoval povinnosti obce nad 50 popisných čísel zřídit sbor bez vybavení a obce nad 100 popisných čísel požární sbor se stříkačkou a ponocným. Hlavní zásady tohoto řádu platily až do konce roku 1941, kdy byly zrušeny, a byl vydán řád nový, ten ukládal starostům obcí povinnost zřizovat dobrovolné hasičské sbory a poskytovat jim plnou pomoc.

Od 1. ledna 1912 je sepisována pamětní kniha sboru.

Na počátku historie

7. února 1895 byla svolána schůze, na které se jednalo o zřízení stejnokrojů pro sbor. Ten však nedisponoval dostatkem finančních prostředků, proto podal žádost na obecní zastupitelstvo, které se rozhodlo zálohu na tento účel vyplatit s podmínkou, že dluh bude do roka splacen. Další schůze se konala 25. března 1895, a na té se usneslo stejnokroje pořídit, 31. března 1895 pak byla zaplacena první splátka ve výši 2 zlatých.

Sbor pořádal každoročně hasičské plesy, které byly hojně navštěvované a v okolí velmi vyhlášené. Pravděpodobně první hasičský ples se v Brzicích konal 6. ledna 1894 a dle poznámky v pamětní knize se prý náramně vydařil. Tradice hasičských plesů trvala až do roku 2006, kdy se uskutečnil poslední ples v hostinci u Žďárských. Od následujícího roku z důvodu nedostatku odpovídajících prostor sbor organizuje alespoň posezení s živou hudbou v budově bývalé školy.

První světová válka (1914 – 1918)

V letech 1914 – 1918 není v pamětní knize sepsán jediný záznam z činnosti hasičů. Ze zápisu v obecní kronice víme, že hned zpočátku první světové války narukovali všichni mladí muži. V průběhu pak rukovali starší a starší, až ve vesnici zbyli pouze starci a chlapci. I na Brzice padla krutá daň války, při které zahynulo 11 místních vojáků. Domníváme se, že krutost války, kterou lidé museli podstoupit, měla za následek, že nikdo neměl sil psát pamětní knihu hasičů, protože každý musel bojovat s bídou, hladem a strachem, který se linul celým národem.

Po odmlce šesti let byla kniha opět psána, a to prvním záznamem z 2. května 1920, který popisoval praktické cvičení se strojem, pochody a zkouškami hadic za účasti 21 členů.

Druhá světová válka (1939 – 1945)

Pocity a prožitky, které do pamětní knihy zapsal během války jednatel sboru František Žďárský:

„Rok 1938 zastihl hasičstvo připraveno brániti a hájiti republiku. Vrcholí branná příprava hasičských sborů, výzbroj, výstroj i výcvik, přizpůsobený hromadným potřebám státu. Nedošlo k boji. Na podzim toho roku je vyhnáno téměř milión Čechů z pohraničních částí Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Vlast potupená a ponížená volá o pomoc, a její hlas zaniká v třeskotu zbraní. Rok 1938 znamená konec samostatnosti československé. Německá vlna se valí, aby zadusila vše české. Němci vyhlašují vyhlazovací boj proti slovanským národům. Tímto rokem začíná pro hasičstvo veliké historické období. Byla vyhlášena tzv. druhá republika. Sbory poznaly nebezpečí, znaly ale i svůj význam pro bezpečnost měst a obcí. Bratři stáli věrně a poctivě i v dobách nejtěžších. Nezradili, vytrvali! Pevně semknuti druh vedle druha stáli na svých místech ve chvílích zvýšeného nebezpečí pro vlast a národ.

Pak přišel 15. březen 1939, kdy za mlhavého deštivého rána prvně nacistická bota vkročila do naší vlasti. Byl to hrozný den pro každého z nás, ale co nás čeká, to jsme dosud nevěděli. Veliké organizace celostátní a celonárodní jsou rozpuštěny a práce jejich znemožňována, až znemožněna úplně. Jen hasičstvo odolávalo. Dávno by je Němci také rozpustili, kdyby požární nebezpečí v době válečné nebylo tak veliké. Šlo o to co nejvíce vydržet, organizačně pracovat, sdružovat a zachraňovat české lidi a připravovat se na rozhodující okamžiky. V tom tkví význam hasičských sborů.

Hasiči zůstávají jedinou složkou ryze českou a národní, jež může český lid sdružovat. Ve sborech mohlo se klidně vydechovat a nabrat síly k novému životu. Nucený vstup mladých do hasičských řad byl jediným dobrým skutkem našich tzv. ochránců, ale nebylo toho ani třeba, neboť naši hoši sami shledali, kam patří a kde je jejich místo v nynější těžké době. Hasičské sbory sdružovaly ve svých řadách české lidi, kteří se tu mohli scházet, mohli se radit, vzájemně se utěšovat, posilovat a šířit vzájemné bratrství do celého okolí. Nebylo tu udavačů ani zrádců. Ale veřejný život byl úplně ochrnut. Spolky založené pod patronací Němců a jejich pomahačů zůstaly českým lidem cizí, i když je vedli lidé česky mluvící. V obcích zůstávaly jedině hasičské sbory, posvěcené krásnou tradicí let minulých. Proto ta důvěra českých lidí ke sborům, jež se pak projevila spontánním způsobem v době revoluční. Sbory stojí a plní své poslání - pomáhaly, zachraňovaly majetek a životy svých spoluobčanů, od svého založení i nyní pomáhají zachraňovat celou podstatu národa. Čím větší útisk Němců, tím větší odpor proti nim.

Okupanti brzy poznali, že hasičstvo s dosavadními činovníky je nebezpečné politicky, a proto chtěli organizaci zneškodnit tím, že rozvrátí jeho organizační síť. Důkazů proti hasičům přibývalo. Hromadily se zprávy o jejich odbojové a ilegální činnosti. Německá pěst zasahuje. Hasiči jsou sice vězněni, zatýkáni a popravováni již od prvého vstupu Němců do republiky, ale zatím to jsou jen jednotlivci. Přibývá jich a perzekuce vrcholí v hromadné zatýkání, když bylo zjištěno, že hasičstvo jako celek pracuje v ilegálním hnutí. Celé stovky hasičských činovníků i členů plní koncentrační tábory. Přibývá poprav. Němci se domnívali, že hasiči zbavení svých vedoucích budou bezmocní. Hasičské heslo „Na pomoc“ však žilo dál. Ve sborech i vyšších organizačních složkách bylo tolik pracovníků, že odchod jednotlivců sice na čas práci ochromil, ale neznemožnil ji.

Rok 1944. Smutný rok. Znamená vrchol nacistického útisku v řadách hasičských a zároveň vyvrcholení příprav k osvobození národa. I hasiči jsou zapojeni do revolučních příprav. Slovenské povstání zvedlo hlavy a chuť do boje s nenáviděným režimem nacistickým. Je podzim, fronta se blíží, nové totální nasazení do práce na zákopy. Silniční překážky se budují i u nás. Proudy uprchlíků prchají po našich silnicích.

Rok 1945. Odpor se stupňuje v otevřený boj. Záleží jen na čase, neboť všichni hasiči jsou připraveni. Motorová vozidla sboru jsou připravena jako nikdy předtím, též zásoby benzínu. Co však je nejdůležitější! Ve sborech jsou bratři, kteří jsou ochotni položit i život na oltář vlasti. Čeho se nedostává, to jsou zbraně.

5. květen – den, na který jsme čekali po celých šest let, nastává. Přišel den, kdy jsme se částečně dostali k moci. Z rozhlasu se ozvala výzva Svazu československého hasičstva, který vyzval sbory k boji. I hasičskou krví se barvily barikády, dlažba měst i cesty a návsi venkovských obcí. Řadu dní stáli hasiči v boji. Spojenecké armády, která nám přispěchaly na pomoc, dokončily dílo, které jsme my začali a pomohly nám zdolat krvelačnou nacistickou mašinérii. Čest památce těm, kteří padli za vlast a naše příští pokolení!“

Druhá polovina 20. století

Na počátku padesátých let se udály změny týkající se vedení správy hasičských sborů. Dle zákona č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami převzala vedení požární ochrany do svých rukou Státní lidová správa a dobrovolní hasiči, též i profesionální hasiči byli přímo podřízeni národním výborům. Tímto zákonem byl v celém státě organizován boj proti požárům.

V roce 1951 byl 18. ledna vydán dekret, kdy se tímto hasičská organizace stala dobrovolnou organizací, a to v rozsahu celostátního významu ve smyslu zákona č. 62/1951 Sb. Tyto změny dovršila první celostátní konference konaná v Praze ve dnech 15. a 16. března 1952.

Dalším významným mezníkem byl rok 1953, kdy Národní shromáždění schválilo zákon č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně. Na tento zákon navazovalo vládní nařízení č. 95/1953 Sb., o reorganizaci státního požárního dozoru a požární ochrany, vydané 27. listopadu 1953. Tímto byl Svaz československého hasičstva přejmenován na Československý svaz požární ochrany. Hasičské sbory byly též přejmenovány na Místní jednoty Československého svazu požární ochrany nebo také MJČSPO. Zanikli nám hasiči a místo nich se zrodili požárníci.

V dalších desetiletích nezaznamenal brzický požární sbor významné změny. Každoročně se volil nový výbor ČSPO v Brzicích, který musel být schválen výborem Národní fronty. Brzičtí požárníci každoročně pořádali plesy, pouťové a posvícenecké zábavy, oslavy MDŽ. Podíleli se na jarních úklidech obce a přispívali též svou prací k obnově budov, cest a dalších objektů, které jsou s Brzicemi spjaty. Jako správní požárníci se věnovali během roku výcvikům, které měly velký význam pro včasný zásah při požárech, ke kterým byli naši požárníci voláni, pokud vypukly v blízkosti obce nebo přímo v ní.

Na přelomu nového tisíciletí

Na přelomu let 1989 – 1990 došlo v naší republice ke změnám politického systému a nastal demokratizační proces, který se promítl rovněž do činností na úseku požární ochrany i do činností našeho dobrovolného sboru.

V polovině roku 1990 dochází k významné změně v hasičském hnutí. Dne 2. června 1990 se v Jesenici u Prahy na plenárním zasedání Ústředního výboru Svazu požární ochrany ČR (SPO ČR), které bylo rozšířeno o delegáty jednotlivých okresů, přejmenoval Svaz požární ochrany ČR na Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a základní organizace SPO dostává nový název – Sbor dobrovolných hasičů. A tak z požárníků byli opět hasiči. V té době měl brzický sbor 53 členů, z toho 6 žen. Na výroční schůzi 11. ledna 1991 nás bratr Jan Falta – OV SPO informoval o závěru celostátního sjezdu ze dne 2. prosince 1990. Bylo schváleno, že hasičské sbory budou patřit pod obecní úřady. Vozidla, stroje a hadice uhradí OV hasičů, ostatní provoz hradí příslušný obecní úřad.

12. července 1997 se uskutečnila oslava k příležitosti 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Brzicích, 4. srpna 2007 pak ke 130. výročí založení sboru. Obě akce se konaly na obecní návsi za přítomnosti stovek návštěvníků, pro něž byl připraven bohatý kulturní program.

Na výroční valné hromadě konané 2. prosince 2000 bratr Teichmann, delegát za OV Náchod, osobně poděkoval brzickým hasičům, kteří se zúčastnili pomoci při povodni v Jaroměři, a připomněl své velké dík těm členům, kteří pracují ve sboru dobrovolně bez honoráře.

Brzický sbor, ale hlavně lidé, kteří jím prošli, zažili časy dobré, ale také časy, které byly velmi zlé a svou krutostí se zaryly do paměti nás všech. Podstata našeho sboru tkví v tom, že bratři a sestry si navzájem důvěřují a jsou ochotni bok po boku pomáhat tam, kde jich je třeba. Vždyť hlavním krédem každého z nás je již zmíněné hasičské heslo „Na pomoc“.

Autorka textu: Bc. Petra Žďárská